Osobitý obývací pokoj a zádveří

Když má designér štěstí na klienty, je to nesmírný dar! Mohou pak vznikat návrhy, ve kterých se klient najde a designér rozkvete a vydá ze sebe vše. Tento obývací pokoj je výjimečný stejně jako jeho majitelé. Za setkání s nimi děkuji vždy, když si na harmonický pár GF vzpomenu. Díky nim má moje práce smysl a mohu ji dělat tak, jak chci a potřebuji.

Bez kompromisů a s láskou.

Obývací pokoj se všemi funkcemi, které může tento prostor plnit rodině s obdivem k umění, byl završením naší několikaleté spolupráce. A vlastně to jím paradoxně všechno začalo.

Do ateliéru přišla oslnivá ohnivá žena s fotografiemi kuchyně a obývacího pokoje. Kuchyň byla nová, ve strohých rovných liniích, vysoký lesk ve slonové kosti a výrazná černá pracovní deska z kamene. Téměř „funkcionalistická“ nebýt těch úžasných venkovských kachlových kamen! Zadáním bylo navrhnout pracovní kout v obývacím pokoji a mně se ten pokoj zdál na fotkách jakýsi chaotický a neladící ke kuchyni, což jsem si nenechala pro sebe. To bylo v roce 2013. Nakonec jsme návrh obýváku odložili a věnovali se postupně ložnici, doladění kuchyně a pokoji pro syna Františka. A já moc děkuji za to, že jsem svojí upřímností hned na začátku paní G. neodradila!  A jsem vděčná i za to, že obývací pokoj přišel až nakonec. Byla to velká výzva už proto, že se v něm muselo vše již zrealizované spojit a dlouho hýčkané dílo uzavřít. Kdo někdy navrhoval celý dům, rozumí.

Největším úkolem bylo obývák složitého tvaru zónovat. Podmínkou bylo zachování tří kožených pohovek a piana, dále bylo cílem umožnit pohodlné sledování TV a poslech hudby z nové aparatury odděleně od zbylých funkcí pokoje. Paní domu si přála svůj koutek s klavírem a psacím stolkem a želva i kočky se taky hlásily o svůj prostor. Když bylo rozzónováno, bylo způli hotovo. A výsledná dispozice byla vlastně, jak už to tak bývá, naprosto jednoduchá.

Vzpomínám si, když jsem klientům po několika týdnech přemítání a po asi 14 dnech urputného navrhování studii posílala. Se zatajeným dechem, sevřená očekáváním, v duchu si pověrčivě mumlající „Zlom vaz.“ jsem zavřela oči, klikla a hluboce vydechla. Uf!

A ráno byla v mailu odpověď – taková, aby mě trochu napnula.

 „Tak jsme se dívali na Tvůj návrh a…

.

.

.

.

.

.

.

.

.

PERFEKTNÍ!!!! Hned to chceme!“

Ten šutr, co mi spadl ze srdce, bylo určitě slyšet až u protinožců.

Co víc dodat? Že si GF počkali snad rok a půl, než se vše zrealizovalo? Že to místy drhlo tak, že tu krásnou dřevěnou podlahu skrápěly slzy? Že mi v prosinci došla tragická pf 2017 s rozkopaným obývákem a majiteli v montérkách s krumpáčem v ruce?  A že mě to tak ťalo, že jsem zvažovala, jestli se na všechno to navrhování nevykašlu, páč mi to furt někdo kazí?

A dnes je vše zapomenuto a obývák je milován a obdivován celou rodinou včetně zvířecích miláčků. Paní majitelka, nadšená a šťastná, zve nás holky spolutvůrkyně -  fotografku Báru, výtvarnici Janu Jano a mě - na kolaudační kafe k prostřenému stolu. Bára fotí a my zbylé ženy plkáme a odkrýváme si své životy.  Závěr hluboký a tajemný jako bytí samo…

Mí milí, děkuji za vše, protože bez vás by to nešlo, inspirujete mě a posouváte dál.

P.S. Jen pro pořádek a pro případné uklidnění současných a budoucích klientů si dovolím poznamenat, že se tento projekt nerealizoval v mé režii. Byla jsem jen přítelem na telefonu. Ale jak je vidět z fotek, nakonec vše dobře dopadlo a je z toho jedna z realizací, ze kterých se těším a nabíjím.