Vila s atmosférou první republiky

Před šesti lety mě oslovila sympatická mladá žena a požádala mě o pomoc se zařízením bytu pro novomanželský pár. Když mě vzala na místo samé, nestačila jsem žasnout. Ocitla jsem se v čistokrevné funkcionalistické stavbě od architekta Bohuslava Fuchse a pocítila obrovskou zodpovědnost, touhu i vděčnost, že mohu být součástí dalšího dějství této velkolepé hry! Kromě toho, že bylo navázáno cenné pouto s milými klienty a dnes už i jejich širším rodinným okruhem, byla pro mě tato spolupráce jedinečná i z jiného hlediska – poznala jsem při ní Oldu Bednáře, špičkového truhláře z Tišnova, se kterým od té doby pracuji na mnoha jiných zajímavých zakázkách.

O tři roky později mě překvapil telefonát: „Koupil jsem omylem dům.“ Volal mi onen novomanžel, v té době už téměř táta budoucí malé dcerky, který chtěl pro svoji rozrůstající se rodinu pořídit bydlení lépe vyhovující životu s malým dítětem. Není omyl jako omyl a tento určitě nebyl chybou… i když z toho omylem koupeného domu zbyly nakonec jen čtyři obvodové stěny a jedna nosná uprostřed. Chtělo to ještě hodně trpělivosti a času, než se mohla mladá rodina nastěhovat.

Patrovou vilku s krásnou rozlehlou zahradou ležící v příjemné vilové čtvrti si nechal v roce 1938 postavit místní továrník. Tvarově jednoduchá kostka s valbovou střechou, dvě obytná podlaží, podsklepená, s rozlehlou půdou vybízející k dalšímu rozšíření obytného prostoru. Dispozičně byla vilka řešena tak, jak se to tehdy dělalo – spousta malých místností, a to včetně kuchyně, která nebyla středobodem prostoru, jako je tomu dnes.

Při návrhu dispozice jsem dostala volnou ruku s jediným omezením, a tím bylo samozřejmě schodiště a nosná zeď, která dělí každé podlaží na dvě stejné části. Cílem bylo navrhnout v přízemí společenskou a nahoře soukromou část s ložnicemi a dětskými pokoji. V přízemí jsem navrhla dvě varianty dispozice. 

V patře vznikly dva dětské pokoje, ložnice se samostatnou šatnou, malá hala a koupelna a WC.  Bylo mi dovoleno pracovat i s okny do zahrady – měla jsem totiž „ambice všechno překopat“. Nakonec, po pár dnech přemýšlení a přesouvání zdí na papíře, jsem musela uznat, že pan architekt před 80 lety vymyslel pro koupelnu a WC jediné možné místo. Byla to pěkná lekce pokory a v té chvíli vlastně i hluboké pochopení fungování tohoto domu.

Takže dispozici jsme měli jasnou a mohlo se začít bourat, kopat, stavět a taky přemýšlet nad stylem interiéru. Ten se projevil jako nejtvrdší oříšek celého projektu a hlavní komunikační kolbiště, kde se odehrávala laskavá přetahovaná. Klienti měli podmínku: „Hlavně ne funkcionalismus! Chceme zdobný, útulný interiér!“ a podle zaslaných obrázků jsme se dostávali od drásaných chalupářských dvířek na lince až někam k biedermeieru. Já stále lovila ve střízlivých vodách rovných linií, listovala starou brožurou UP závodů, studovala tvarosloví kuchyní první poloviny minulého století a přesvědčovala a naléhala. Kde jsme se nakonec potkali, posuďte sami, styl je nelehké přesně definovat.

Shodli jsme se ale na tom, že nebudeme vytvářet žádné repliky, že nám jde o atmosféru. A to se povedlo určitě.

Zajímavým prvkem jsou svítidla – pracovali jsme s tvarem kruhu, který se opakuje ve všech místnostech – buď jako výřez v sádrokartonu, do kterého je zasazeno designové svítidlo, nebo jako podsvícená fólie.

Na mnoho kousků nábytku, které vzešly z mých návrhů, jsem opravdu hrdá (snad to nebude příliš nabubřelé).  Až teprve teď při focení jsem si zase uvědomila, kolik práce za tím vším bylo a jakou výbornou školu mi tento projekt dal. Děkuji všem zúčastněným, kteří se na rekonstrukci podíleli!  Klientům, kteří důvěřovali a naslouchali. Oldovi Bednářovi, v jehož truhlářské dílně nábytek vznikal, a který se mnou vše ochotně konzultoval, překonával technologická omezení, vymýšlel záchranná řešení a jeho kluci na dílně sesazovali ořechovou dýhu s mistrovstvím sobě vlastním.

Truhlář Jindřich Mühlhansl zase vyrobil perfektní interiérové dveře a zárubně dle mého návrhu a vše se mnou trpělivě probíral.

A pak se taky podepsal na extra stylovém zábradlí na schodišti, jehož návrh jsme tvořili společně. Schodiště bude nafoceno zase někdy příště, protože práce na interiérech ještě není u konce. Čeká nás ještě dekorování a nábytek na schodiště, dokončení ložnice a taky je nahoře ještě jeden zatím prázdný pokoj. 

Račte vstoupit do domu s atmosférou starých dobrých časů, které zachytil objektiv Báry Grünwaldové.

O vile napsali a fotografie publikovali na webu Proženy.cz