REALIZOVALI:
Nábytek: FAIN Interiér, Blansko
Výmalba a nátěry: v režii obce
Pokládka koberce: Ondra Kopeček
Tematická umělecká výmalba: Malujeme Jinak.cz
Čalouněné matrace: Michal Vala
Fotografovala: Bára Grünwaldová
Návrh a autorský dohled: Leona Fousková
Družina na základní škole v Olomučanech nutně potřebovala nový svěží vítr. Nejen, že nestačila kapacitně, ale byla v podstatě jen souborem různě posbíraného a dosluhujícího dospěláckého nábytku. Takový prostor děti nemohl inspirovat.
Obec se rozhodla vybudovat žákům dvě nové třídy, z nichž jedna vznikla na místě původní družiny a pro druhou se našly dvě místnosti po vystěhované obecní knihovně a kabinetu.
Vždycky, když navrhuji školní prostor pro děti, baví mě hledat jeho koncept a v návrhu ho naplňovat. Pro první družinu jsme spolu s paní vychovatelkou našly téma snadno. Žáci třetí až páté třídy základní školy jsou nadšení z pohybu a sportu, v čemž mají silnou podporu paní vychovatelky. Shodly jsme se, že „venkovský děcka prostě musí umět vylézt na strom“ a tak jsem jim připravila třídu, ve které mohou za bedlivého dohledu lezení poctivě trénovat už od rána.
Jako v každém interiéru i tady je nutné splnit požadavky na ukládání. Výhodou je, že většina pomůcek například na výtvarku našla své místo ve skříních bývalého kabinetu, který je součástí vedlejší nové družiny pro menší děti. Ale i malí sportovci potřebují knížky, stolky a židle na kreslení, chtějí uložit balóny, stavebnice a stolní hry. Neškodilo by místo na válení a paní vychovatelka si taky zaslouží svůj stolek. To všechno se do třídy pohodlně vešlo, a když se to uklidí do promyšlené úložné sestavy, zbude na podlaze spousta místa na hraní.
Jelikož má třída strop vysoký přes 3 metry, musela jsem tento důležitý rys prostoru zakomponovat do návrhu. Na čelní stěně třídy je kotvena velkorysá úložná sestava, která je navržena tak, aby mohly zdi staré školy dýchat – tj. s náležitým odvětráním a z odolného materiálu, kterým OSB desky bezesporu jsou. Materiál mi navíc pomohl podpořit dojem „tělocvičny“.
Naproti vstupu se nachází lezecká stěna s kombinovaným využitím. Jednak jsou pro děti nachystané tři barevné cesty k lezení, ale pod stěnou jsou i pohodlné matrace, na kterých se dá i válet. Dvě vysoká okna s hlubokým parapetem se přímo nabízí k posezení, a jak jsou tak pěkně symetrická, udělala jsem z nich střídačky. Na tabuli mezi okny si sportovci můžou psát výsledky zápasů – třeba počet vstřelených gólů do branek namalovaných na OSB deskách nebo do baskeťáckého koše. Na své si přijdou i atleti, protože k lezecké stěně vede ode dveří malá běžecká dráha.
Při návrhu interiéru pro děti myslím na to, jak ho budou využívat, jak je budou jednotlivé jeho prvky bavit a inspirovat. Prostředí by mělo podporovat rozvoj dětí, naplnit je fantazií a touhou tvořit. Podle prvních zpráv ze školní družiny jsou žáčci nadšení a dokonce chodí do školy dřív, aby si zabrali prestižní místo na posedu nahoře za sítí. Co víc si může designér přát? To je to pravé naplnění z práce a nejbáječnější odměna.
Děkuji obci i škole za fajn spolupráci a věřím, že bude družina dobře sloužit a že se díky ní budou děti do školy těšit. A třeba tento počin obce inspiruje i ostatní školská zařízení v okolí. Je nám třeba estetiky ve veřejném prostoru! Moje velké poděkování patří i klukům truhlářům, podlahářům a malířům, kteří dali vizím „z papíru“ život. A taky Kamilovi horolezci, který mi byl velmi nápomocen při návrhu lezecké stěny.