Třída malých námořníků

Když jsem v listopadu 2013 do Modré pastelky poprvé přišla dohodnout se s paní ředitelkou Libou Musilovou a jejími kolegyněmi Hankou, Lenkou a Ivetou na jejich představách, dýchla na mě z interiéru únava, neuspořádanost a chlad. Únavu vyvolával starý nábytek, oblíbený a téměř nezničitelný Universal, který však po čtyřiceti letech poctivého používání získal svou klasickou patinu a v interiéru pro děti působil velmi těžce. Chlad vzbuzoval způsob práce s modrou barvou, ke kterému se ještě vrátím. A barevný, předmětový a proporční chaos vládne snad ve všech školkách a také v mnoha dětských pokojích, které jsem měla možnost vidět před proměnou.

Modrá je dobrá. Kdo čte můj web pravidelně, asi ví, že na modrou nedám dopustit, je to moje nejoblíbenější barva. Proto mě potěšil její comeback, který nastal v interiérech přibližně před dvěma lety, pokračuje dosud a já na těch modrých vlnách nadšeně pluji. Modrá pastelka byla tedy pro mě radostnou výzvou a příležitostí rozbít zažité klišé: modrá = studená.

Při zařizování interiéru se často podléhá představě, že má-li být místnost „do modra“, musí v ní být co nejvíce modrých zařizovacích předmětů a modrá výmalba. Výsledek pak opravdu může působit studeně – a přesně to se stalo i v původní Modré pastelce. Tmavě modrý zátěžový koberec evokoval kancelář a účinkoval depresivně a nespravila to ani jemná bledě modrá výmalba. Různobarevné košíčky mnoha velikostí a tvarů, ve kterých se skladovaly hračky, omšelé kryty topení, postupně dokupovaný dětský nábytek z katalogů, občasná tmavá dýha a umakart – to vše tvořilo nesourodý chaos.

Dejme modré šanci! Přemýšlela jsem, jak se s modrou správně popasovat, aby působila na děti příjemně. Klíčové bylo zvolit koncept – a tím se stal život na moři. Moře má mnoho odstínů modré i zelené, a když k němu jedeme, zpravidla nás hřeje slunce. Moře mi dalo příležitost pracovat s několika modrými tóny, s trochou jasné zelené na ostrůvcích a se sluníčkově žlutou na podlahové krytině. V kombinaci s „vyšisovaným“ dekorem dřeva, s jasně červenou a bílou na nábytku se podařilo vytvořit celek, který je veselý a optimistický a bude malé námořníky hřát u srdce. A věřím, že pomůže těm novým na chvíli zapomenout na maminku.

Logopedická třída je rozdělena původními posuvnými dveřmi na dvě části, má dvě paní učitelky a dvě skupiny dětí. Několik hracích koutků se tematicky opakuje v obou částech – například výtvarný a stavebnicový koutek, ale také dva ostrůvky – kapitánské můstky pro paní učitelky. Jsou využity jako rozsáhlý úložný prostor na drobnější hračky (červené krabice), pod kormidlem je umístěna veliká zásuvka na kostky, kuželky a jiné velké hračky. Samotné kormidlo je takovou pomyslnou třešničkou na dortu v tomto koutku – malí námořníci si vyzkoušejí, jak se řídí velká loď.

Lehátka jsou schovaná za červenobílé pruhovaným závěsem a jsou obestavěna prostorovým prvkem – patýrkem, které je přístupné po žebříku a umožňuje dokonalý rozhled po třídě. V bočních stěnách jsou kajutová okénka se síťkou, takže malí piráti mohou nahlížet, co dělají jejich kamarádi ve výtvarném a hudebním koutku.

Z hudebního koutku mám velkou radost, protože v původní třídě nebyl. Piano stálo u okna a paní učitelka měla malé zpěváčky za zády. Teď se na ně kouká přes rameno, což je o něco příjemnější, a hlavně získala spoustu úložného prostoru pro zpěvníky a hudební nástroje.

Ve druhé části třídy je ještě jedna vychytávka, a to úložný prostor pro krabice se stavebnicemi, který je krytý palubou s modrým průlezem. Na palubu navazuje sloupek a trám, na kterém je zavěšena houpačka. S druhou houpačkou se počítá na trámu vedle patýrka.

Rozpočet nestačil na všechny hrací koutky, a tak se pokračovalo až další prázdniny, a to kuchyňkou v severském stylu, obývacím pokojíkem, novým obchůdkem, koutkem pro malé maminky a výtvarným a stavebnicovým koutkem ve druhé části třídy. Po ten rok, co se sbíraly finance na dokončení třídy, se místo nových koutků použil starý Universal. Paní učitelky v čele s paní ředitelkou nelenily, vzaly do ruky smirkový papír, válečky a štětky a obrousily a natřely staré skříňky na modro a červeno.

Závěrem bych chtěla poděkovat všem spolurealizátorům za jejich přispění ke zdárnému dokončení třídy a také týmu MŠ Divišova za jejich nadšení pro věc. Pro designéra není lepší atmosféry pro práci, než když se podaří klienta zatáhnout do hry a vzbudit v něm zájem a touhu po aktivním zapojení se. Vše jde pak snáze a rychleji! Děkuji také všem sponzorům z řad blanenských firem i rodičů dětí. Každá částka pomohla realizovat interiér třídy, který bude děti inspirovat.