Pokoj s nádechem Provence

REALIZOVALI:

​Nábytek: AZ - nábytek, Rájec

​Výmalba a nátěry: Vladimír Adámek

​Podlaha: Ondra Kopeček

​Záclona: Marek Ščudla - Krásný interiér

Lůžko: Michal Vala

Stavební práce: v režii klientky

Fotografovala: Bára Grünwaldová

Návrh a autorský dohled: Leona Fousková

2016

Tak mě před pár lety začaly potkávat „jiné styly interiérů“. Do té doby jsem si jela v rovných liniích, ode zdi ke zdi a od podlahy po strop. Uviděla jsem pokoj, už se mi to v hlavě to rýsovalo a pak to šlo u počítače dobře. Ne že by mě to pustilo, jedu v tom pořád. Jen mi požadavky klientů trochu zčeřily hladiny mého usazeného návrhářského rukopisu, a ač jsem se zpočátku bránila, nakonec jsem podlehla. A začala jsem pátrat, hloubat, srovnávat obrázky, přemýšlet nad proporcemi, tvary dveří, úchytkami, dekoracemi … co mi z toho vyšlo, uvidíte na fotografiích (nejen) v tomto projektu. Je to takový můj pohled na „Provence“, prostě lehký nádech, pořád jsme u nás doma v Česku, víc ze sebe zatím nevykřešu. A stejně mě nejvíc baví všechny styly kombinovat dohromady.

Levandule jsou jasným a nezpochybnitelným synonymem pro Provence, ač to může znít prvoplánově, zkratkovitě až kýčovitě. A pro lidi z naší malé kotliny, kteří by doma chtěli mít trochu toho francouzského jihu, znamená Provence také bílý „postaršený“ nábytek. Se stejnou představou přišla nová klientka, paní čerstvě v důchodovém věku, která toužila po vlastní ložnici, pracovně, prostě po takovém příjemném budoáru jen pro sebe, pro občasné návštěvy kamarádek a taky pro malého vnoučka, který by zde měl svou postýlku, když babička hlídá. Než došlo na focení, klouček trochu povyrostl, postýlka je pryč a nahradil ji pohodlný ušák s taburetem. Ale jedna jediná levandule jako takový nesmělý odkaz na polici zůstala.

Než jsme se pustili do samotného zařizování, navrhla jsem dispozici, aby se mohly udělat nové elektrické rozvody a sádrokartonový podhled. Vyměnili jsme podlahu za vinylovou s dekorem dubových prken, k ní jsme doladili dřevěné prvky na nábytku a zkombinovali s bílými rámovými dvířky, která přiznávají fládr.

Klientka si vybrala na stěnu mátově zelenou, lůžko jsme nechali na míru vyrobit od truhláře a čalouníka ve světle šedé. Tmavě šedý ušák přibyl až nakonec, je doplněn dvěma odkladními stolky z Ikea. Vedle dveří je malý pultík pro práci na notebooku, u něj koženková otáčecí židle z Ikea – dárek od dětí. Úložná šatní sestava obsahuje dvě skříně a jednu komodu se zásuvkami na drobné prádlo. Podmínkou byla televize naproti lůžku, která stojí na široké komodě se zásuvkami a košíky vyrobenými na míru. Na závěr jsme pořídili záclonu, která z celého pokoje rázem udělala klidovou zónu. Stane se to vždy, když je záclona až na podlahu, schová topení a uzavře pohled do pokoje zvenčí.

Těší mě starší zachráněné sošky i obrazy z rodinného archivu, které zde našly své nové místo na výsluní. A to už měly letět do koše - byla by to škoda. Obrázky nad lůžkem si našla klientka na Pixers.cz. Při focení jsme s Bárou vystřídaly dvě barevnosti dekorování lůžka - do fialkova a s přehozem a neutrálním barevným laděním.


Neodpustím si malou doušku na závěr, protože mě baví pátrat po souvislostech a ptát se. Třeba na to, proč má pro nás „Provence styl“ podobu nábytku s bílými profilovanými dvířky, s fialkovou výmalbou, s prkennou podlahou, čisté, světlé místnosti… a proč, když otevřu publikaci o interiérech ve stylu Provence od nakladatelství Taschen, mi předkládají docela temné interiéry plné terakoty, kamene a zvláštní půvabné syrovosti a neuspořádanosti. Tak jsem pátrala, až jsem narazila na Češku provdanou za Provensálce žijící právě na jihu Francie. Ta mi vysvětlila, že naše vidění Provence nám vnukli Angličané, kteří začali počínaje osmdesátými lety skupovat usedlosti v této oblíbené lokalitě plné slunce a zabydlovali si je po svém, po anglicku. A my tak vlastně obdivujeme a chceme Anglii, ale myslíme na Provence - léto, moře a pole s levandulí. A víte, co? Je to vlastně jedno, protože všichni toužíme po jediném: mít doma své bezpečné místo naplněné pohodou, klidem a jistotou, že „tady je to MOJE“.