Obývák pro bubeníka, Vyškov

Proč pro bubeníka? Táta této vyškovské rodiny totiž ve volném čase hraje na buben a jeho žena ho chtěla překvapit. Dominantou pokoje měla být původně fototapeta s bubny nebo s oblíbeným hráčem na bubny, ale nakonec je všechno jinak. 

Třípokojový byt na vyškovském sídlišti byl v nedávné minulosti kompletně zrekonstruován, jen v obývacím pokoji zbyl starý nábytek z bývalého bydlení, který rodině z mnoha důvodů nevyhovoval. Vzhledem k tomu, že v pokoji jsou dvoje dveře (do kuchyně a do chodby), jevila se původní dispozice jako nejvhodnější, a tak jsem se mohla bez velkých diskusí o řešení prostoru pustit do návrhu nové TV sestavy, knihovny, psacího a konferenčního stolku, výběru barev, tapet a křesílka k počítači.

Barevnost jsme si s klientkou ujasnily hned na prvních setkáních. Jako akcent jsme vybraly vínově červenou, nábytek měl být v dekoru světlého dřeva v kombinaci s šedou. Nově navržená sestava pojme množství CD i DVD, spodní úložné díly nejen hračky malého synka. Na policích je prostor pro dekorace. Křesílko FAN u subtilního počítačového stolku je čalouněno v drobné tmavošedé kostce a je ideálním řešením pro domácí pracoviště. Je to můj oblíbený zařizovací předmět – nepůsobí kancelářsky, ale přitom dovoluje delší práci na počítači. Některé modely se lehce pohupují, takže jsou vhodné pro hloubavé a přemýšlivé osoby. Lze si vybrat z několika podnoží a mnoha tkanin k čalounění.

Nové posezení jsme umístili do rohu mezi dveřmi. Nahradilo původní pohovku z Ikea, která si svoje už odsloužila. Český výrobce Lena Holešov, který pohovku dodal, vyšel klientce vstříc úpravou standardizovaných rozměrů a vyřešil nám zapeklitý problém s mnoha typickými nároky na nový sedací nábytek – aby byl rozkládací, aby měl úložný prostor na peřiny, aby měl odpovídající (tj. malé) rozměry.

Nejnáročnějším zásahem byl sádrokartonový podhled se zapuštěnými bodovkami, který jsme doplnili led diodovým páskem po obvodu podhledu. Získali jsme tak hned tři varianty osvětlení pokoje. Zastínění oken jsme vyřešili textilní stěnou přírodního vzhledu, která nahrazuje závěsy i záclony.

A jak to dopadlo s bubeníkem? Zjistili jsme, že sehnat takový motiv, aby proporčně odpovídal našim potřebám, aby se hodil nad pohovku a aby se nám líbil, je nad naše síly. Mělo to být překvapení, které se po odhalení projevilo jako zbytečné mrhání silami a časem – táta bubeník vlastně o nic takového nestál. A tak jsme s klientkou vybraly decentní bílou tapetu s neutrálním vděčným motivem vlnek, která bude časem doplněna dvěma obrazy – jednoduchými grafickými motivy nebo třeba, kdo ví, fotografiemi bubeníků.