REALIZOVALI, dodali:
Nábytek: Fain Interiér, Blansko
Výmalba, tapeta, nátěry, SDK: Ondra Slouka, Blansko
Podlahy: Ondra Kopeček, tel. 777 711 974
Potisk skla v kuchyni: Acrobat Studio, Petr Pernica
Plissé v kuchyni, roletka pod schody: Marek Ščudla, Krásný interiér
Křesílko FAN: Křesla- židle, Boskovice
Barová židle Rioja: TON
Fotografovala: Bára Grünwaldová a zveřejnila na svém BLOGU.
Návrh a autorský dohled: Leona Fousková
Mladá rodina, která před 10 lety koupila domek na Blanensku, má velmi pestrý a rychlý život. Oba rodiče jsou aktivní sportovci, maminka se sportem dokonce živí a k tomu má spoustu jiných aktivit, až se kolikrát divím, co všechno lze s úsměvem na tváři zvládat. Dvěma šikovným dcerkám, které mají rády přírodu a zvířata, zdatně sekunduje skoro tříletý rošťák se zájmem o vše kolem sebe. Oslovili mě s požadavkem na novou kuchyň a řešení schodiště, zejména úložných prostor v hale.
Kuchyň je samostatnou místností se vstupem z obývacího pokoje a původně i z haly. Jelikož plní kromě klasické funkce přípravy jídla i úlohu domácí pracovny maminky, bylo zadání tak trochu netradiční. Spojení návrhů obou přilehlých prostor se projevilo jako velmi šťastné – původní vstup do kuchyně z haly pod schodištěm zmizel! Využili jsme ho z jedné strany pro zasunutí skříně s troubou a mikrovlnkou, z haly kryje bývalý vstup skříň na kabelky a batohy. Toto řešení umožnilo poskytnout kuchařce větší pracovní prostor na lince, který ve staré kuchyni chyběl.
Kuchyňská linka je ve tvaru písmene „L“, přičemž kratší stranu tvoří lednice a roletová skříňka, která pojme všechny kusové spotřebiče. Digestoř je zcela integrovaná a nenarušuje čisté linie kuchyně. Na protější stěně vedle původního vstupu je u okna pracovní kout maminky, na který navazuje úložná sestava ukončená barem, kde ponejvíce sedává táta. Na sklo skříňky jsme vybrali fotografii stromu od Báry Grünwaldové. Tento motiv společně se zeleným akcentem na skle za pracovní deskou a s dřevěným dekorem na podlaze podtrhuje přírodní náladu kuchyně a její originalitu. Převažující bílá zase celý prostor odlehčuje a dělá ho vzdušným.
Co bylo největším problémem haly? Kromě chaotického úložného prostoru zejména barevnost. Původní majitelé zcela v duchu doby důsledně vybavili dům bukovým laminem, a tento koncept bylo potřeba rozbít, aby se hala osvěžila. Prostor pod pěkným schodištěm z masivu jsme odkryli. Schodiště dostalo zákryt ze sádrokartonu a obětovali jsme i bukové skříně pod schody, které byly hluboké 100 cm, stejně jako schodiště. Pojaly sice velké množství věcí, ale nedal se v nich udržet pořádek a k hlouběji uloženým sportovním potřebám, obuvi a oblečení nebylo možné se pohodlně dostat. Nahradila je hluboká lavice se zásuvkami a skříně klasické hloubky kopírující sklon schodiště. Z původního vybavení jsme použili moje oblíbené botníky Trones z Ikea, které slouží k ukládání šál a čepic. Funkční topení jsme maskovali veselým žebrovým zákrytem, nad ním se našel prostor pro další skříňku.
Protože rodina ráda cestuje a tatínek je i lodním kapitánem, zvolili jsme v hale námořnické téma.Tapeta s širokými pruhy lepenými vodorovně nám pomohla dekorovat a opticky snížit vysokou stěnu, zároveň je výrazným podkladem pro černobílé fotky z dovolených u moře. Původně bukové dveře do zádveří jsme nechali natřít na tyrkysovo, dveře do technické koupelny dostaly černý nátěr a dnes slouží jako tabule pro vzkazy. Hala je nyní veselým místem a plnohodnotným obytným prostorem, kde se člověk rád zastaví a usedne na parapet, aby uprostřed každodenního shonu snil svůj sen o mořském vánku ve vlasech.