Hala ve venkovském domě

Mladí manželé, dnes již se dvěma dospívajícími syny, si postavili domek na kopci ve vsi s překrásnou vyhlídkou. Po pár letech bydlení však vstupní hala pořád zela prázdnotou a neplnila dobře svoji funkci.

Vstupní prostor je tím prvním, co na příchozího působí. Ať již je to návštěva, které se chceme pochlubit, anebo kdokoliv domácí, měly by nás všechny naše haly, předsíně, zádveří, vstupní chodby či chodbičky vítat a lákat k tomu, abychom vešli dále. Že se v českých domácnostech vstupní prostory podceňují, je známá věc, a psali jsme o tom s kolegy designéry i v naší knize Průvodce bytového designéra. Taková krásná prostorná hala, jakou mají ve Vážanech, se hned tak nevidí. A tak by byla škoda nedat jí šanci svoji funkci naplnit. Nyní nejen vítá a láká, ale poskytuje i prostor pro ukládání množství svršků čtyřčlenné rodiny.

„Český venkovský styl“ není tak úplně moje parketa, i když bydlení na venkově (a na kopci k tomu), je doufám to, k čemu postupně směřuji. Jen bych to prostě pojala z gruntu jinak, než je u nás momentálně zvykem. A protože jsem dostala tuto zakázku od moc příjemných lidí, kteří si mě v rodině „předávají“ a já pro ně pro všechny dělám velmi ráda, šla jsem do toho. A brala to jako osobní zkoušku práce s jiným stylem.

Snad se mi podařilo potkat se s klienty někde napůl cesty. Tak, abych se přiblížila jejich potřebám, a abych styl zařízení domku posunula směrem k čistšímu řešení. Snažila jsem se držet střídmých linií, ale nepotlačit tvary a materiály, které už v domě jsou. Mým cílem nebylo kopírovat selský styl a vytvářet repliky, ale s využitím prvků tohoto stylu navrhnout nábytek, který bude působit současně.

VSTUPNÍ HALA je poměrně tmavým místem s několika dveřmi a schodištěm do patra. Na podlaze je světlá dlažba, dveře jsou z borovice, nášlapy a zábradlí schodiště je z dubu. Zaujala mě černá kovová konstrukce schodiště, které jsem využila jako akcentujícího prvku jinak velmi teplého vyznění celého prostoru.

Požadavkem klientů byla úložná sestava na bundy, boty, čepice a tašky. První myšlenkou samozřejmě byla skříň od podlahy až po strop, kam by se vešlo všechno, co je potřeba v hale uložit. Pak jsem si ale řekla, že klasická vestavěná skříň je příliš očekávaná a vlastně není pro tento domek pravým řešením. A tak jsem skříň rozdělila na dvě části. Stojící skříně jsou vysoké 150 cm, pod stropem jsou zavěšeny nástavce s výklopy. Na skříních vznikla dlouhá plocha na koše a dekorace. V koších mohou být rukavice, čepice, šály či jiné drobnosti. Další úložný prostor je v lavici, která na venkov neodmyslitelně patří. Najdou v ní místo přezůvky i čisticí prostředky na boty. Nad lavicí je police s háčky na kabáty. Zrcadlo, které je zavěšené na dřevěném rámu, se dá odklopit - skrývá totiž pojistky.

Nábytek je z lamina v dekoru olše v kombinaci s fólií javor horský (Trachea). Jako akcent je využita černá, která navazuje na kovový prvek schodiště, a přímá červená na doplňcích. Černé jsou i úchytky z Ikea ve venkovském stylu.

Jinak obtížně využitelný prostor pod schodištěm jsme dekorovaly proutěným křesílkem a truhlou z Ikea, která nejenže zdobí, ale je i prakticky využita k uložení tašek, batohů a kabelek. Teď už jen usednout, natáhnout nohy a odpočívat po náročném dni. Termín „útulno“ můžeme rehabilitovat a ve stejném duchu pokračovat v jídelně s výhledem, na který se nezapomíná.