Byt v centru Brna

Částečná rekonstrukce a postupný redesign bytu kamarádky Marcelky trval pět let. Naši spolupráci jsme zahájily v roce 2012 vstupní halou. Nijak jsme to nehnaly, čekaly jsme, co nám kde padne do oka a jen v těch nejvypjatějších momentech, jakými byla výměna stoupaček spojená s rekonstrukcí koupelny, WC a kuchyně, jsme podstatně zrychlily. Na závěr jsme si daly několikaměsíční pauzu, kdy já už byla celá žhavá do focení svého dlouho zrajícího díla, a keramička Zuzka Straková přemýšlela, jakým motivem na svých kachlích udělá pověstnou tečku za celým interiérem.  Věřily jsme s Mácou, že to čekání má svůj smysl. A Zuzka ze sebe dostala něco naprosto neobvyklého a v její tvorbě doslova přelomového!

Minulí majitelé provedli v devadesátých letech rekonstrukci kuchyně a koupelny, naštěstí však nezasahovali do stavebních prvků ani dispozice bytu. Mohli jsme tedy počítat s původními vysokými kazetovými dveřmi, s prkennou podlahou v kuchyni a zachovalými parketami v obytných místnostech.  A obloukový arkýř s okny je něco, co v dnešních bytech nenajdete. Dovedu si představit, že by mě právě tento výklenek v obýváku při koupi bytu přesvědčil.

VSTUPNÍ HALA je velkorysým prostorem typickým pro zástavbu první republiky.  V chodbě lze nyní uložit kabáty, bundy a aktuálně nošenou obuv, také je dost místa na odložení pošty či klíčů. Velké zrcadlo z Ikea je nejen dekorativním, ale i praktickým prvkem – kromě své základní funkce pomáhá svou mohutností velký prostor zaplnit. Své téměř celoroční místo si tu našlo i horské kolo vášnivé cyklistky. Z haly se dá vyjít na lodžii s výhledem do vnitrobloku.

OBKLADY DO KOUPELNY A NA WC jsme vybraly v Maagu. Držely jsme se dekoru kamene, chtěly jsme střídmý, barevně neutrální design, který půjde snadno obměnit doplňky. Skříňku jsme koupily v Tchibu, dekorace a koše převážně v Ikea.

KUCHYŇSKÁ LINKA je v bílém lesku s pracovní deskou z dubového masivu. Vysoký blok pojal kromě lednice i kotel pro vytápění bytu. Linka nemá horní skříňky. Působí odlehčeně a chybějící úložný prostor je nahrazen skříňkou na protější stěně. Jako akcent je použita černá na skle za pracovní deskou. Dubový stůl a zelené židle jsme vybraly v Ikea. Za pozornost stojí podhled ze sádrokartonu, ze kterého jsou nad jídelním stolem spuštěna dvě svítidla. Opticky se tak snížil vysoký strop a místnost se zútulnila.

Stejný princip jsme využily o dva roky později v OBÝVACÍM POKOJI. Byla v něm červená pohovka, křeslo, menší knihovna a TV komoda. Pokoj osvětlovaly bodovky na tyči pod stropem. I přesto, že v něm vlastně bylo vše, co Marcela potřebovala a chtěla, působil příliš rozlehle, studeně a pořád jakoby nezařízeně. Pomohla práce s měřítkem – velký pokoj chtěl prostě velké kusy! Z podhledu pod 3 metry vysokým stropem visí veliká stínidla z Ikea, menší knihovnu doplňuje druhá, prostorná, zavěšená kousek pod stropem, na které je dub akcentován černou barvou. Černá se objevila i na konferenčních stolcích Delta Coffee z TONu a na jednom stínidle. A v TONu jsme vybraly i zelené křeslo Dowel, které je součástí čtecího koutku milovnice knih. Pak už jsme výsledek na fotkách předaly Zuzce keramičce a Máca, coby správná účetní, byla naprosto okouzlena střídmostí a pravidelností motivu na kachlích nad pohovkou.

Všechno má svůj čas. Tahle práce mě učí trpělivosti. A sem tam je to velká zkouška nervů – třeba, když se hledá ta správná barva na stěny v obýváku a nakonec se musí použít meruňková. Ona totiž v tom světle, co v pokoji je, působí teple béžově – tak, jak jsme chtěly. Nebo když stavební firma přes každodenní výtky systematicky ničí původní dřevěnou podlahu v kuchyni, protože necítí její hodnotu. Ale jinak je to samozřejmě jedna velká radost, kterou si člověk nejlépe vychutná s odstupem a na dokonalých fotkách od Báry. A spolupráce s kamarádkou, která je milá a velkorysá jako prostředí, ve kterém žije, to je prostě balzám na duši.