Pánská záležitost

K bytu 2 + kk ve sníženém přízemí starší bytovky na Blanensku jsem se dostala ve fázi stavby. Oslovil mě manažer místní úspěšné firmy, který vystudoval stavařinu, a příjemnou a praktickou dispozici bytu vzniklého v místě bývalé sušárny si navrhl sám. Původně předpokládal, že se sejdeme 2 – 3 krát a všechno bude vyřešeno. Nakonec trvala naše spolupráce od první schůzky až po focení přesně dva roky, protože jsme to vzali zgruntu: od podlahy až po poslední obrázek na stěně. A taky jsem čekala, až bude každý plánovaný zařizovací předmět na svém místě, než jsem dovnitř pustila objektiv fotografky Báry.

Majitel přistupoval k zařizování velmi prakticky – věděl, že vzhledem ke svému pracovnímu vytížení a množství sportovních aktivit bude v bytě většinou jen přespávat. Chtěl bydlení pro sebe a pro svoje knihy, obrazy a kytary, potřeboval uložit oblečení a sportovní potřeby a navíc si přál, aby se domů těšil a mohl zde nerušeně relaxovat. Co bylo třeba navrhnout na míru, nakreslila jsem, co se dalo pořídit v odpovídajícím designu v obchodě, vybrali jsme v Ikea. 

Dispozice byla od počátku jasná. Kuchyňská linka pod oknem má dostatek světla, pracovní deska tvoří zároveň parapet a vešla se i malá vinotéka. Sestavu jsme vybrali v Ikea a k bílé přidali hořčicovou jako teplý akcent. Pracovní deska je v dekoru tmavého betonu. Stejná deska je použita na stůl v přilehlém pracovním koutě. Těší mě pohovka, která splňuje hned několik funkcí – dá se na ní nejen sedět, ale i přespat na plnohodnotné matraci, prostor pod matracemi je beze zbytku využit jako úložný. V poličkách pod sezením je místo na odložení knih, časopisů, stoleček vedle pohovky se nabízí k odložení hrnku s čajem. A důležitou součástí je i malý bar. Velké polštáře v tyrkysové a červené a rozměrná opěrná deska v hořčicové tvoří nejvýraznější akcenty bytu. Je to můj první kousek navrženého sedacího nábytku a doufám, že nezůstane jen u něj.

Šikmý roh je obložen knihovnou určenou pro knížky a suvenýry z cest, ale i pro kytaru. Police pod ní je v takové výšce, aby se na ni daly postavit noty. Barový jídelní stůl je z Ikea, židličky z TONu. Při úvahách, jaký motiv zvolit na skla v posuvných dveřích, jsme pracovali s myšlenkou na kytarové kolíčky, tělo kytary a nakonec zůstaly „jen“ lodě. Celý jídelní kout tak odkazuje na jednu z velkých zálib majitele bytu.

Oblíbená, pohodlná (a designéry zatracovaná) křesla Poang jsou z původního bytu, jen dostala nový potah, sekundují jim dva černé stolky Lack, obojí ze starší nabídky Ikea. V poslední době mě baví nechávat v interiérech původní kusy nábytku či dekorací, které mě osloví a které má majitel rád. Propojí se staré s novým, je-li to žádoucí, a vyzkoušené věci dostanou další šanci fungovat v nových kulisách. 

Mám ráda jednoduché domy a byty, co se technických vymožeností týká. Myslím si, že příliš sofistikované systémy osvětlení, vytápění a různé jiné vychytávky zbytečně prodražují investici. Člověk ve své podstatě potřebuje ke spokojenému životu jen zlomek toho, co se mu odevšad nabízí. Takže jsme na začátku velmi osekali původní představy o barevném ledkovém osvětlení ve stropě a o systému krytí televize posuvnými panely. Výsledkem jsou čisté opálové stropnice a byt (zatím) bez televize. A když se jednou televize pořídí, vše je na ni nachystáno. A schovávat ji snad nemá smysl, designově je to docela pěkný předmět. Jediné, co z původních plánů zůstalo, je okénko na házení špinavého prádla z koupelny přímo do koše v komoře, ač to byla pro kamenickou firmu velká zkouška. Precizní práci na koupelně je třeba zvlášť vyzdvihnout – přesnost a nelehká práce s velkoformátovými kamennými plotnami je skutečně obdivuhodná.

Na závěr je třeba říct, že na tomto projektu nejvíc oceňuji velkou důvěru, kterou mě majitel bytu doslova zahrnul. Věřil nejen tomu, že dobře splním svůj úkol návrháře a k návrhům neměl zásadní připomínky, ale spoléhal i na můj pohled tzv. ženským okem, který v době zařizování postrádal.  Jedinou ženou, která do projektu zasahovala a usměrňovala mužské nápady, jsem totiž byla já. A dlužno říct, že to v porovnání s jinými zakázkami dost usnadnilo situaci. Výsledkem je bydlení pro chlapa s mnoha koníčky, které je lehce okořeněno ženským barevným cítěním. A které je snad připraveno na to, až se v tomto pánském prostoru nějaká žena usadí nastálo. Doufám, že jí/jim tu bude dobře.