A kolik vlastně uděláš návrhů za měsíc?

Zítra si potichu a vnitřně oslavím 10 let ateliéru. S šílenou odvahou, bezhlavě a naivně jsem se 7. 7. 2008 vrhla do něčeho, co mě odjakživa hodně bavilo. A protože jsem nevěděla, jestli mě budou živit víc návrhy (pochopte, před deseti lety a v Blansku pole neorané!) nebo se budu zachraňovat prodejem tapet, polštářů či váz, otevřela jsem si obchůdek s ateliérem v centru našeho města. Tam jsem se za skleněnou stěnou pokoušela navrhovat a zároveň obsluhovat sem tam nějakého toho nadšence pro designové blbinky a pár babiček, co si přišly koupit záclony. 

Obchůdek v centru Ježek v Blansku 2008 - 2012

Ateliér na benzínce ÖMV 2012 - 2014

Po pár letech bylo jasné, že mě obchod nebaví, ale chci se věnovat designu interiérů a na to potřebuju klid. Tak jsem s malou mezihrou v kanceláři na benzínce načas zmizela domů, než mi to začalo lézt na mozek. Každý, kdo dělá doma, ví, o čem mluvím. Člověk si hledá důvody, proč své pracoviště aspoň na chvíli opustit, a rád vezme za vděk i plným odpadkovým košem, aby si popovídal s bezdomovci u popelnic. Pátrala jsem v Blansku po nějakém coworkingu, motivovala majitele nemovitostí, aby využili svoje prázdné prostory, ale asi jsem s tím nápadem přišla moc brzy. Nakonec jsem zakotvila s dlouholetou kamarádkou, která se zabývá úplně jiným oborem, v polotajné kanceláři na kraji města, která je sice úřadům známa, ale jinak se o její adrese nešířím, abych měla klid na práci.

Ono to s tím navrhováním totiž není jen tak. Už deset let se snažím přijít na to, jak pracovat co nejefektivněji. Jenže invence a kreativita se nedá počítat na hodiny. Potřebujete okopat záhonek? Prostě ho okopete, i když se vám třeba zrovna moc nechce. U navrhování si neporučíte. Vyhradíte si den, kdy nic nemáte, tj. nemusíte jet na schůzku. Sednete si, nacítíte se na prostor a pomalu se rozjíždíte.

Domácí kancelář 2014 - 2016

Jenomže pak začne zvonit telefon. Volají truhláři kvůli úplně jinému projektu, vy v hlavě přepnete a vzpomínáte, co jste kreslili před půl rokem. Energie je v háji. Tak se do toho po další půlhodině zase zaberete, paráda! Hodinka, kdy to jde skvěle. A v tom crrrr! Volá dodavatel a chce se s Vámi vidět, vy se z toho úspěšně vymluvíte a odložíte schůzku na neurčito… jenže už nemá smysl se pokoušet o další půlhodinovou koncentraci, tak jdete radši na oběd.

Po jídle byste si nejradši dali šlofíčka, ale překonáte se a máme tu 15:00, kdy verbujete děti a vezete je na běhání mimo Blansko. Do práce už nemá smysl se vracet, protože musíte nakoupit, pak uvařit běžcům kvalitní večeři, vpodvečer letět na jógu a po osmé už vám mozek dávno vypnul. Vrcholem kreativity je skládání prádla u televizní detektivky. A to je prosím program dne, kdy nejedu na schůzku. Musím-li vyjet, vím, že ten den už nic nenavrhnu.

A pak nastane opačný extrém, kdy mám báječné dva dny v kuse a můžu si užívat blaha nekonečného času. Jenže navrhování vám sežere tolik energie, že stejně nevydržíte sedět. Musíte vstát, jít se projít, zajít si na kafe, prostě od toho utéct načerpat duševních sil. Obdivuji zaměstnance kuchyňských studií, kteří navrhnou za den tři - čtyři kuchyně. Věřte mi, neměnila bych. Mně trvá pěkná kuchyň třeba týden, ale výsledek pak stojí za to.

Realizace třídy Modrá pastelka v MŠ Divišova, Blansko, 2014 - s truhlářem Petrem Adámkem a jeho kolegou Laďou Dostálem, dole s malířem Ondrou Sloukou

Na stránkách aktuálního čísla Pravého domácího časopisu mě potěšil rozhovor s elegantní dámou Dominique Peclers, která pracovala celý život v módním průmyslu a nyní v důchodu se věnuje slow fashion značce Animana. Myslím, že její slova lze aplikovat i na oblast interiérů:

„….Pokud chcete krásný a moderní produkt, je tam velká investice do návrháře, do jeho kreativního nasycení. Návrhář totiž nemůže pět dní v týdnu tvořit. Potřebuje čas získat inspiraci, nasytit se. Kdybyste třeba vzali návrháře a zavřeli ho do kanceláře někde u fabriky, ať udělá novou krásnou kolekci, tak za půl roku už nenavrhne nic. Bude odstřižen od světa, od dění. Návrháři musí cestovat, chodit ven, do klubů a za kulturou. A to něco stojí…“

Ty věty byly pro mě jako pohlazení po duši a s pocitem zadostiučinění jsem je předčítala mému trpělivému a chápavému muži. Konečně to někdo řekl nahlas! Takže už se nebudu stydět za svoje tři návrhy za měsíc, víc ze sebe prostě nedostanu, páč by to bylo jak přes kopírák a usoužilo by mě to.

Když si počkáte a dopřejete mi čas i na lelkování, které my návrháři k práci nutně potřebujeme, budete mít interiér jako sen! Děkuji všem klientům, od kterých jsem v uplynulých deseti letech dostala příležitost. Jsem vděčná naší rodině, že to se mnou vydržela. Děkuji všem kamarádkám za podporu, když jsem občas klesala na mysli. A všem řemeslníkům za to, že se od nich můžu učit a že zhmotňují mé myšlenky. Jestli to dám ještě dalších deset let, nevím, ale každopádně se těším na blaženou zahálku prokládanou návrhy míst pro váš život.

Poznámka k fotografiím na této stránce:

Za ty roky jsem si nejdřív fotografovala sama (první fotka na této stránce), pak mi fotografie mých realizací pořizoval Petr Novotný (foto ateliéru na benzínce) a do dnešních dnů jezdím na "fotovýlety" s báječnou Bárou Grünwaldovou (ústřední fotka a poslední tři fotografie na této stránce).