Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zahřívárna aneb vzpomínky na léto - díl první - SÁZAVA

14. 10. 2016

LÉTO NA SÁZAVĚ

Přijeli jsme zrovna, když byla pouť. A já si vzpomněla na Michala Viewegha, zdejšího slavného rodáka a obyvatele, a jeho prvotinu Názory na vraždu, moji nejoblíbenější knížku od něj. Ta totiž taky popisuje období pouti - takže pěkná a vítaná synchronicita, jak by řekl Jarda Dušek. Mrzelo mě, že jsem si knížku nevzala s sebou - doplnit si zážitek čtením, to by bylo ještě silnější kafe!

Bydleli jsme v romantickém domečku na kopci, hned u Sázavského kláštera. A snídali jsme na zahradě - splněný sen, aspoň, dokud nezačalo pršet.

img_5983.jpg

img_5989.jpg

Pod klášterem se vine řeka a u ní leží městečko Sázava. Až na pár pěkných vilek u vody je to tam dole postsocialistická směsice bytovek, obchodních středisek, škol a jedné velké, kdysi slavné továrny - sklárny Kavalier. Potud bohužel nic, co by stálo za výlet - popravdě, byli jsme docela zklamaní. Až do chvíle, než jsme objevili Huť František.

img_6008.jpg

Obecně prospěšná společnost Cesty skla zrekonstruovala nejstarší huť v Sázavě a zřídila v ní Centrum sklářského umění. Představuje rozsáhlou a vzácnou sbírku českého i zahraničního moderního skla druhé poloviny 20. století. A taky pořádá workshopy pro zkušené skláře i amatéry, kteří si zde pod vedením mistrů mohou vyzkoušet, jak se se sklem pracuje. To byl samozřejmě velký zážitek a radost!

hut-frantisek.jpg

Ve sklárně jsme byli, když zrovna pršelo. Ale protože na dovolenou po Česku většinou bereme kola, vyjeli jsme si na pár cyklovýletů. Nevím, kde jsem to vzala, ale čekala jsem příjemně líné cyklostezky kolem řeky. No, tak to jsem se přepočítala! Řeka vymlela poměrně úzké koryto, do kterého se vešly už jen koleje pro Posázavský pacifik (který měl bohužel zrovna letos v létě výluku) a místo pro pár malebných skautských osad. Byli jsme třeba ve Sluneční zátoce, kam jezdil se svým oddílem Jaroslav Foglar.

img_5947.jpg

A taky na Stvořidlech, kde jsou v řece neuvěřitelné, nádherné, obrovské balvany, po kterých se dostanete až do půlky řeky, můžete si na ně sednout nebo lehnout a nechat si řeku plynout kolem lýtek. Mně se tu navíc zhmotnila vize z jedné mojí letní meditace, a to tak přesně, že by si to člověk nevymyslel.

img_5975.jpg

Jinak to bylo pořád do prudkého kopce (hodina jízdy) a z prudkého kopce dolů (asi 7 minut jízdy). My jsme poměrně zdatní cyklisté, sice žádní superstíhači, ale nebojíme se kopců ani terénu a vydržíme dlouho... ale tohle bylo i na nás v třicetistupňovém horku trochu moc.

RATAJE, ty nám teda daly zabrat! O to větší však bylo naše nadšení z místní architektury. Zajímavé náměstíčko v kopci, na něm měšťanské domy a dost opotřebovaný zámek s muzeem (ale to já ráda). Na náměstí prima palačinkárna "Klub na rychtě" s milou obsluhou dvou dam, které jsme pak o dva dny později potkali v Kutné Hoře. A taky se sympatickým oznámením, že palačinky budou podle toho, jak bude obsluha zrovna naladěna a jak se jí bude chtít. My jsme je bohužel nevyzkoušeli, potřebovali jsme jen uhasit žízeň a vzhůru, teda dolů, k řece. A na řece splav a sice nejstudenější, ale snad nejpříjemnější koupání tohoto léta.

img_5863.jpg

img_5859.jpg

Na fotce je hláska starého hradu Pirkenštejna, hrad stojí kousek pod náměstím směrem ke splavu. Někde jsem četla, a snad je to pravda, že ho koupil a rekonstruuje kavárník, co instaluje na ulicích měst piana. Velmi ho obdivuji a jestli mají Rataje takového občana, tak to tam jistě kulturně pokvete!

​A pak tu mám ještě jeden skvost, ale ten je známý a nikoho asi nepřekvapí - Kutnou horu. Já tam byla poprvé a jeden den je málo. Navíc den, kdy je přes třicet stupňů - takže jsme skončili v pudu sebezáchovy na koupališti. Ale zvládli jsme obejít střed města, samozřejmě Chrám Sv. Barbory, ten je skutečně impozantní, a zajeli jsme i do Sedlece podívat se na Santiniho. Sem se plánuji brzy vrátit, hlavně do galerie GASK (Galerie středočeského kraje), která je známá svými zajímavými výstavami, a taky pořádně prolézt všechny ty kavárničky v centru - lákaly!

img_5867.jpg

A na závěr malá pozvánka na zámek v Jemništi. Byli jsme i na Konopišti a na Českém Šternberku, ale Jemniště vyhrává. Je to soukromý zámek manželů Sternbergových, kteří se o svůj majetek starají s náležitou péči. Zámek má krásný park, pečlivě upravené nádvoří a nabízí i ubytování v romantických apartmánech. Za zámkem je rosárium s mnoha druhy nádherně voňavých růží.

img_6028.jpg

No, ale co potěší kavárenského povaleče, zvláště, když přijel na kole a potřebuje doplnit energii, nejvíce? Ano, správně - zámecká kavárna. Ta zdejší se jmenuje Cafe Custoza a nabízí pouze a jen domácí pokrmy a dezerty. Vyzkoušeli jsme čtyři druhy luxusních zákusků a byly naprosto famózní! Milou třešničkou na dortu je pak obchůdek myslivecké módy, což je doména paní majitelky, Petry Sternbergové. Já tedy k oblasti lovu nechovám žádný zvláštní obdiv, ale musím uznat, že kamizolky, jezdecké kalhoty i sukně byly úchvatné! Více najdete na odkaze:​ www.mysliveckamoda.cz . Třeba vás to zaujme, i když zrovna nelovíte, prý se to stává. Oblečky jsou to vskutku půvabné a originální.

​A to je ze Sázavy vše. Další zahřívárna bude ze Slavonického fesťáčku.