Jdi na obsah Jdi na menu
 


Loučení s ATELIÉREM?

3. 8. 2014

Tak na mě po čase zase přišla psavá nálada a výsledkem jsou tři dnešní příspěvky – tento o ateliéru (víceméně), druhý o sezóně okurek a třetí o jedné designové novince.

S létem jsem se rozhodla zvolnit, jak píšu v minulém povídání v Aktualitách.  Užívám si milovaných chladných letních rán a vytoužených vlahých večerů, co by skoro stály za procházku. A ty horké dny se pokouším nějak přežít. Objevuju znova Blansko, snažím se na ně dívat jinýma očima a navštěvovat místa, která tu mám ráda. Zrovna včera jsme s kamarádkou Bárou přemýšlely, která to jsou, a pár jsme jich našly.

Mám ráda zámecký park. V létě je o to atraktivnější, že se tam každý úterní podvečer scházejí spontánní tanečníci, ke kterým se sem tam přidám, a také stoupenci čínského cvičení taiji, které praktikuje mužská část naší rodiny. Já, taiji odpadlík, jsem zjistila, že dívat se na pomalé plynulé pohyby ostatních mě uspokojuje více, než ty pohyby vykonávat. Dovršením vší pohody je restaurace Sýpka s milou obsluhou, báječnou kuchyní a kávou a extra výhledem do parku. A taky mají trampolínu, která aspoň na chvíli zabaví děti.
Mám ráda blanenskou přehradu a okolní lesy. Přehrada je nedoceněný poklad našeho města. Kam se hrabe městské koupaliště! Voda na přehradě má sice špatnou pověst, ale netřeba se bát. Našemu atopikovi, kterému chlór v městských lázních málem sežral kůži, báječně prospívá. Staré stromy poskytují v létě chladivý stín pro ty, co se nechtějí smažit na sluníčku. Veliké balvany před Myslivnou připomínají výlet do Bretaně (nebo do Jižních Čech). Dětské hřiště dá na chvíli odpočinout unaveným rodičům. A dietně zhřešit grilovaným cigárem a Koalou z bufetu Gizela je párkrát za léto prostě nezbytné. První pokus mám po včerejšku za sebou a zdá se, že to přežiju.
Taky mám ráda Cafisco, splav, cyklostezku a starý mlýn, koníky v parku před radnicí, zámek, kino, potok Sloupečník, Horničky a sídliště Sever. Na Zborovce si už osmým rokem zvykám, není to láska na první pohled, ale ten výhled na hořický kopec a houpačka na balkoně jsou malou náplastí na moji občasnou nespokojenost.
Letošní léto je pro mě zcela tuzemské a „přírodní“. V červenci jsme jako každoročně zakotvili s dětmi a maminkami na táboře u Svratky. A protože bylo ve studni málo vody, pan správce Hron dovolil pitnou vodu používat jen v kuchyni. Řeka se stala naší koupelnou, suché záchodky nahradily ty domácí splachovací, a my jsme si díky zdánlivému omezení uvědomili, že člověk toho ke štěstí vlastně moc nepotřebuje. Na tábor si jezdím vyčistit hlavu a vrátit se k sobě, což nese svoje ovoce - napadají mě tam ty nejlepší myšlenky a „návody pro život“. A tak jsem po návratu zase začala čistit a zbavovat se všeho, co s sebou vláčím zbytečně.
Konečně se tedy po dlouhém úvodu dostávám k jádru tohoto příspěvku, který jsem naznačila v názvu. Loučení s ateliérem? Vždyť jsi po něm tolik toužila, namítají známí. Ano, toužila jsem po místě, kde budu moci nerušeně tvořit, kam si natahám všechny svoje papíry, látky, pastelky, šicí stroj, vzorníky, barvy, tapety, posbírané židličky a stoly a všechnu tu spoustu věcí, které mě inspirují. Už od počátku podnikání před šesti lety procházím procesem hledání místa svého „spočinutí v tvorbě“. A zdá se, že jsem je našla, i když jsem se tomu poznání dlouho bránila - mám je doma. Moje hledání skončilo se stejným výsledkem jako to pastýřovo v Alchymistovi – jak jednoduché!
Na vině mého domácího tvoření tedy nebylo malé soukromí v prosklené kanceláři v centru Ježek, jak jsem si myslela. Ani kupodivu tiché prostředí benzínky ÖMV u Kauflandu se všemi jejími přednostmi (vždy místo k parkování, služba 24 hodin denně a neskutečně dobré kafe!). Byla to potřeba ráno vstát, nasnídat se a v pyžamu sednout k počítači. Anebo vstát, nasnídat se, vyrazit na kolo a pak sednout k počítači (v teplákách). Prostě podle toho, jak mi jdou myšlenky a jestli je k navrhování ta správná atmosféra a inspirace.
Jenže ta idylka, kterou popisuji výše, je jen jedna strana mince, jakkoliv musí znít většině zaměstnanců jako nedosažitelný sen. Ta se má, vyrazit si do lesa místo práce! Práce nejen, že neuteče, protože nemá nožičky, ale také ji za mě nikdo neudělá. Jestli ráno do lesa, pak večer či o víkendu k počítači. Ale inspirace se nedá hledat jen v lese. Člověk je tvor společenský a blíženec obzvláště! Ten se potřebuje jak kuklit, tak i komunikovat a bavit se. Zavřít se doma znamená sice nejen klid k tvorbě, ale i postupné osamění a smutek, alespoň pro mě.
Jak z toho ven? Bezesporu jsem objevila Ameriku, když mě napadlo, že by nebylo od věci moji vymazlenou kancelář nikoliv opustit, ale sdílet. Měla bych nadále kde uskladnit to množství věcí, které jsem nashromáždila (po důkladném přetřídění!), a v případě potřeby bych prostě šla „normálně do práce pokecat s kolegy“. Taky by mi zůstal příjemný prostor pro setkávání s klienty, a získala bych pocit, že má smysl vynakládat peníze za nájem kanceláře.

at_08.jpg

Pokud máte pocit, že jste to právě vy, kdo také jdete svojí cestou, a chybí vám fajn místo pro práci, dejte vědět. Těším se na profese, které buď mají něco společného s mojí prací (stavaři, architekti, grafici apod.), nebo jsou pozitivně naladěni ve směru k lidem. Důrazně žádám všechny finanční spekulanty, pojišťovací agenty, lichváře a jiné profese těžící z toho, že i v 21. století je stále výhodné vyvolávat strach a těžit z neštěstí druhých, aby se mě nesnažili přesvědčit, že to s lidmi myslí dobře. Neklaplo by to. Děkuji za pochopení.
A protože je třeba dát svým potřebám a přáním jakýsi časový rámec, od 1. sprna 2014 mi běží na benzínce tříměsíční výpovědní lhůta. Takže pokud se sdílející osoba nenajde do konce září, začnu v říjnu balit, a od 1. listopadu budu někde jinde. Kde? Určitě doma. A zbytek ukáže čas.

img_9516.jpg

Chtěla bych ujistit všechny moje klienty minulé, současné i budoucí, že to pro ně neznamená žádnou změnu. Budu navrhovat stejně jako jsem navrhovala, budu k vám jezdit s tapetami, látkami a dobrou náladou. A třeba se nakonec přece ještě potkáme na další vánoční besídce v ateliéru! Na benzínce nebo kdekoliv jinde!

snimek-029_zmena-velikosti.jpg

FOTOGRAFIE ATELIÉRU: Petr Novotný (foto 1 a 3 na této straně a připojená fotogalerie), Barbora Grünwaldová (foto 2 na této stránce).
 

Náhledy fotografií ze složky Nový Ateliér 2012