Jdi na obsah Jdi na menu
 


BYDLÍTE DOMA RÁDI?

21. 6. 2015

Bydlíte doma rádi? Podivná otázka, vím. Chci, abyste se zamysleli. Můžete začít tím, jestli je vám doma dobře. Nebo jestli je vám třeba lépe na chatě, na dovolené, u sousedů nebo nedej bože v práci. Záleží samozřejmě taky na tom, kdo je okolo vás a s kým chcete být vy. Třeba vás doma prudí tchýně, pubertální potomci nebo věčně špatně naložený protějšek.  Možná vám vadí, že v koupelně je plíseň, už pět let je potřeba vymalovat a dlaždičky na balkoně popraskaly a nikoho kromě vás to nevzrušuje.

Letos 7. 7.2015 je to sedm let, co jsem si založila živnost a začala navrhovat interiéry. Za sedm let, co dělám tuhle práci, jsem toho viděla a slyšela hodně. A taky hodně zažila s vlastním bydlením, takže vás (většinou) chápu.

Mými klienty jsou celé rodiny. Neberte to jako zvědavost, ale hodně se ptám. Chci vědět, kdo v domácnosti žije, jaké má zájmy. Kolik přijímáte návštěv a jak často? Jak stolujete, kdy se scházíte? Jak trávíte víkendy a jak často u vás někdo přespává? Záleží mi na tom, aby byl výsledek naší spolupráce opravdu na míru potřebám všech, co budou v interiéru dýchat. Snažím se rozbíjet odolná klišé (nejčastější je momentálně to, že stůl a sedačka musí být rozkládací), nutím klienty, aby se na bydlení začali dívat jinak. Aby přemýšleli, proč trvají na svých zažitých zvycích, které s sebou už možná vláčí zbytečně. Většinou existuje jiné řešení, elegantnější a často i levnější, když opustíme stará tvrdošíjná přesvědčení. Hodně se od vás učím. Nejvíc pokoře a respektu.

Obvykle jednám se ženami a muži jsou v pozadí, občas něco podotknou, trošku si rýpnou a zhusta taky skoro všechno platí. Mám to tak ráda. Baví mě i klienti muži. Většinou si zařizují single bydlení nebo chtějí pracovnu či přímo kancelář v zaměstnání. Je to zase jiná zkušenost a zpestření, obohacuje mě a nutí k novému pohledu na svět.

Po těch náročných a krásných sedmi letech děkuji všem, kdo se mi svěřili do rukou. Moje každodenní práce a komunikace s vámi mě utvrzuje v tom, že tohle všechno má smysl. Že je nutné přemýšlet nad tím, jak žijeme. Jak žijeme, tak i bydlíme. A to, jak bydlíme, nám ukazuje, jací jsme. Máme skvělé zrcadlo, jen si to asi neuvědomujeme. Zařizování nového bydlení by mělo jít ruku v ruce i s vnitřní inventurou. Už jen to, že musíte přetřídit věci, rozhodnout se a vyházet staré krámy, vám hodně dá.  Je to forma očisty. Jděte do toho!

A co s tím dělám já sama? Snažím se, aby ono okřídlené přísloví o kovářově kobyle, co chodí bosa, u nás doma neplatilo. Snaha by však neměla být úporná, lepší je takové to pomalé soustavné plynutí prokládané záchvaty změn. A tím se řídím. Takže občas vypukne velká revoluce (2006, 2009), pak menší boje (2012, 2014), ale většinou je klid, aspoň navenek. V hlavě to však stále pracuje. Zejména se vkrádá myšlenka na to, že tenhle panelák přece není konečná.

Moje kamarádka fotografka Bára Grünwaldová píše blog o focení, designu, výletech, vaření, prostě o všem, co ji zajímá. Zavedla rubriku Na návštěvě a já ji pozvala dál. Obě jsme se shodly, že chceme přirozené focení bez velkého úklidu a stylizace. Trochu jsme s mužem vysáli prach, ale věci nechali na svém místě.  Focení mě konečně ponouklo vybrat si od Báry motiv na obraz – Stín sochy Olbrama Zoubka. A tak se můžete podívat, jak bydlí a pracuje designérka. Děkuji Báře za poskytnutí fotek i za milá slova u ní na blogu.

Bydlím a pracuji doma ráda. Trávím tu spoustu času, teď už i pracovního. Nábytek občas mění místo, někdy se vystřídají i celé místnosti. Koberce se srolují a zůstanou ve sklepě, abych je za rok oprášila a vynesla zase nahoru. Tapetář a malíř Ondra maluje co dva roky –  ale v podstatě jen obývák, chodbu a kuchyň.  Na zdech ložnice jsou pořád batolecí kresbičky mých nyní desetiletých dětí. A v novém dětském pokoji po poslední rekonstrukci zase praská strop. Židle brousíme a natíráme, občas přibude nějaký ten neodolatelný kousek z TONu nebo poklad z půdy či výprodeje. Náš byt prostě žije s námi, přizpůsobuje se nám a mění se podle našich potřeb a možností. Myslím, že je jako my. Někdy je otevřený, jindy se nedozvoníte.  Umí být barevný i šedivý. A dokud nám tu bude dobře, budeme tu žít. Pak se uvidí.

Vím, že málokdo čte rád dlouhé články, a proto už skoro končím. Těm trpělivým, kteří dočetli až sem, prozradím, že další perličky z natáčení najdou u fotek v připojené galerii.

Neodpustím si ještě doušku na závěr: až vám budu na schůzce říkat, jak si máte uklidit, abychom věděli, kolik úložného prostoru skutečně potřebujete, můžete mi připomenout, ať si zametu před svým vlastním…...počítačem.  Doma vše přebírám a hodně věcí bez milosti vyhodím, ale v počítači mám s prominutím pěkný bordel. Tak to sice pan IT neřekl, ale potutelně se usmíval a výrazivo zvažoval. Můj modrý stroj je v jeho péči už druhý den a já se modlím, aby mi ho vrátil aspoň na víkend. Potřebuji přece před prázdninami odevzdat tolik projektů! A nikdo je za mě neudělá.

Přeji vám hodně odvahy, až se odhodláte nahlédnout do svého zrcadla. Pak mi zavolejte, něco s tím uděláme. Zatím můžete prostřednictvím Bářiných fotografií odhalit, co ukazuje zrcadlo mně.

 

Náhledy fotografií ze složky Bydlíte doma rádi?